Členové Yacht clubu Solenice opět po roce vyrazili do Chorvatska změřit síly s dalšími českými posádkami. To, že bude letošní kapitánská regata jiná než ty předchozí, jsme tak nějak tušili již při odjezdu. Nejen pro to, že se z části změnil lodní park, nejen pro to, že jsme měli poprvé genakr namísto spinakru, ale i pro to, že předpověď počasí nehlásila nic dobrého. Cesta byla chladná a deštivá, a my doufali, že až projedeme tunelem Sveti Rok pod skalním masivem oddělujícím pobřeží Chorvatska od pevninské části, bude líp. No nebylo. Chladné a deštivé počasí nás provázelo i po zbytek cesty. V maríně jsme převzali loď Aquarius, rychle naložili všechny věci a poprvé vypluli na moře ověřit, zda je loď v pořádku. Vál nám čerstvý vítr a na chvilku i přestalo pršet. Večer ale přichází bouřka, blesky a déšť a my doufáme, že se to přes noc vyprší a ráno bude líp. Následující den je skutečně jen oblačno až zataženo ale neprší, a tak opět vyplouváme, tentokrát vyzkoušet nový druh oplachtění a trimovat loď na nejvyšší výkon. Daří se, ale k večeru znovu přichází déšť.
Pak již začíná samotná regata. Známé tváře soupeřů, známé hlasy. Vzájemné povzbuzení a vzhůru do boje. Jak jinak než v dešti a v nepromocích. Po dojezdu rozjížďky se jako vždy živě debatuje na mole, kdo kudy plul, kde to bylo lepší i co kdo pokazil. Co na tom že prší, vždyť jsme zmáčení všichni stejně. Ze soupeřů se v tu chvíli až do dalšího startu stávají kamarádi, i když, ono je to vlastně naopak. Z dlouholetých kamarádů se po startu vždy na chvíli stávají soupeři, ale po projetí cílem jsme znovu jedna velká parta jachtařů, která si navzájem pomáhá.
Následující den startujeme navigační rozjížďku střídavě v dešti a v příznivém větru. Ale po několika hodinách plavby déšť sílí a vítr zcela utichá. Říkáme si, že nám to připomíná Orlík. Naše loď spolu s několika ostatními téměř nehnutě stojí na klidné hladině v dešti se splihlými a promáčenými plachtami. Cíl je na dohled, ale trvá ještě téměř dvě hodiny, než protneme cílovou čáru.Po zakotvení se snažíme v kajutě usušit věci, ale moc se nedaří. Je chladno. Vlhko v lodi je úplně všude. V noci na nás kape zkondenzovaná voda ze stropu kajuty.
Další den závodu. Fouká silný vítr a lodě s plachtami zrefovanými (zmenšenými) na minimum se v náklonu prodírají zpěněným mořem. Kapky deště létají téměř vodorovně. A pak to přijde. Napřed z části praská plachta ve švu a pak se rozpadá i rolfok na navíjení plachty. Odstupujeme z rozjížďky z 2. průběžného místa a spěcháme do maríny Jezera kde, jak doufáme, nám loď opraví. Veliké poděkování patří místním marinerům, kteří nám do pozdních nočních hodin opravují loď, abychom mohli pokračovat v závodu. Brzy ráno vyplouváme dohnat startovní pole do prostoru startu další rozjížďky. Ano, tipujete správně, opět v dešti…
Další den se přehoupl a je tu závěrečná rozjížďka. I tady je vidět, jak jsou posádky vyrovnané. Po několika hodinách plavby a několika odplutých mílích jsou lodě na těsno vedle sebe a bojuje se doslova o každý metr. Drobné zaváhání a nepatrná chyba při vytahování genakru nás těsně před cílem stojí cenné pozice. Propadáme se na celkové šesté místo. Na lodi je ticho, nikomu se nechce mluvit. Promáčená ruka snad už jen ze setrvačnosti svírá otěž plachty. Zbytečně. Je dobojováno. Na stupně vítězů letos nedosáhneme. I takhle vypadá sport. Nezbývá než poblahopřát vítězům. Přesto jsme nejen sobě, ale i soupeřům dokázali, že umíme zabojovat, že se umíme porvat s nepříznivým počasím a celou dobu jsme jim pěkně „zatápěli“ což dokazují i dojezdové časy v cíli. A vzhledem k tomu že jezdíme na regatu jen jednou za rok na rozdíl od některých dalších posádek, které jezdí několik regat ročně, se rozhodně nemáme za co stydět.
P. S. Letos jsme na bedně nebyli, ale za rok jim to nandáme
